I při naší obvyklé každodenní činnosti probíhající za standardních podmínek jsme vystaveni velkému množství podnětů a informací z vnějšího prostředí. Ty zaplňují a často dokonce překračují kapacitu naší psychiky.

Pokud po náročném dnu přijdeme domů, sedneme si na pohovku a chceme zůstat chvíli jen tak a nic nedělat, obvykle se rychle dostaví neklid a potřeba „dosytit“ mozek nějakými podněty. Většinou si pustíme jako kulisu televizi, rádio, zahrajeme si hru na počítači, pošleme zprávu.

 

Naše podnětově-informační přebuzení může být chronicky tak vysoké, že např. i k přechodu do spánku potřebujeme mít nějaký zvukový šum v pozadí. Výsledkem je v každém případě prodloužená doba i zhoršená kvalita regenerace. Další důsledky jsou spojeny se snížením schopnosti registrovat podněty z vnitřního prostředí. Stáváme se méně vnímaví k vlastním potřebám, pocitům, únavě, jejich prvotním signálům v těle.

 

Možná překvapivě právě výkonnostní a vrcholový sportovci jsou ve schopnosti vnímat prvotní signály přetížení, únavy, či v identifikaci tělesně zakotvených emocí rizikovou skupinou. Je to způsobeno nutností překonávat a potlačovat nepříjemné pocity

z vlastního těla, které jsou běžnou součástí tréninkového i soutěžního procesu. A protože se v této diskomfortní zóně pohybují často, vytvářejí si nějaký účinný mentální adaptační mechanismus, jak tyto nepříjemné, až bolestivé pocity odrušit. Toto účelné opatření však s sebou nese výše popsaný důsledek – sportovec současně potlačuje všechny ostatní pocity a signály z vnitřního prostředí.Tím se připravuje o část velmi důležitých, zásadních informací využitelných k oddálení nástupu únavy, prevenci zranění a k efektivnější regeneraci.

 

Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami a zhodnoťte, jestli profesionální hráč odpovídá stejně.

Jakým způsobem odpočíváte?

Kolik hodin denně trávíte sledováním televize/ na telefonu / na počítači?

V kolik hodin chodíte spát?

Cítíte únavu po jídle?

Jak zařídit, aby tělo bylo odpočaté i při profesionálním trénování?